Z Konce Světa

Leželi jsme dlouho v trávě,
když se v dálce objevil,
Vlak, co jezdí tudy líně,
rychlostí snad jen pět mil,
Z toulek se nám kámoš vracel,
jak to slíbil dopisem,
Každej z nás už léta myslel,
že se po něm slehla zem.
Zamával a hodil pingl,
za ním potom skočil sám,
Já v tu chvíli strach měl za něj,
ač ho jinak nemívám,
Jen se ohlíd za vagónem,
z čela vlasy odhodil:
Vezu jednu dobrou zprávu,
z konce světa,
Kde jsem byl!
R: Kousek štěstí já tolik jsem si přál,
Že je ve zlatě, já si proklatě,
do nedávna myslíval,
Mít kousek štěstí,
který, když se unaví,
Třeba jednou se mi náhodou i do cesty postaví.

Jako blázen můžeš kopat,
hory hlíny převrátit,
Třeba stovky tisíc lopat,
ale zlato nenajít,
Že mě čeká teď a tady,
mohlo mě dřív napadnout,
Jsou to dobrý kamarádi,
no, a tenhle známej kout

R: Kousek štěstí já tolik jsem si přál,
Že je ve zlatě, já si proklatě,
do nedávna myslíval,
Mít kousek štěstí,
který, když se unaví,
Třeba jednou se mi náhodou
i do cesty postaví.
třeba najednou
se mi náhodou
i do cesty postaví...