Hejsek

Slyšte lidé, příběh starý jako ďábel sám,
Příběh co byl naším dědem v skálu vytesán.
To Jindřich, zvaný floutek, byl přítulný k dámám
Fešný hejsek, urostlý, v ložích touhy vítán.
Vzácná paní zámecká i služka od koní,
Všechny je pomiluje, pak srdce rozlomí.
Ach, ten zlořád nečestný, však jednou narazil,
Když krásnou milou šenkýřku myslil, že ohromil.
Pod jeho mužným dotykem, vzplane žena jako růže
Ne však tahle hospodská, na ní ďábel nemůže.
Pihatá, okatá, klidně i ta rohatá, každá ho má ráda,
Copatá, prsatá, i ta malá kulatá, noční eskapáda,
Manželé, strýcové, rozezlení otcové, hon se naň pořádá
Uniknout nestihne, ruka drába nemine, zbičujte mu záda!
A tak už ho floutka mají páni zhrzení
On hanby tolik natropil, tu máš vězení!
Tam do klády on byl vpraven, kůže břitem sedřená
Jazyk přibit na pranýři a ruka usečená.
Kdož viděl ta muka ukrutná, ten vzpomněl si na boží dílo,
Muž má jen jednu ženu mít, tak pán chce, aby bylo!
Pihatá, okatá, klidně i ta rohatá, každá ho má ráda,
Copatá, prsatá, i ta malá kulatá, noční eskapáda,
Manželé, strýcové, rozezlení otcové, hon se naň pořádá
Uniknout nestihne, ruka drába nemine, zbičujte mu záda!
Pihatá, okatá, klidně i ta rohatá, každá ho má ráda,
Copatá, prsatá, i ta malá kulatá, noční eskapáda,
Manželé, strýcové, rozezlení otcové, hon se naň pořádá
Uniknout nestihne, ruka drába nemine, zbičujte mu záda!