Já povím to líp

Po létech zas,
od slunce jas,
prozáří červnový den.
Bez moudrých rad,
já z klášterních vrat,
vyběhnu normálně ven.

S čerstvou chutí toužím zpívat a žít,
rozhodnutí, zda se vdát.
Je poslední věc, kterou můžu teď chtít,
právě dnes řešit a trápit se dát.

Já povím to líp, až ucítím šíp,
ten, jenž lásku doprovází.
Teď nechte mě být, chci volnost jen pít,
ta vážně mi dlouho schází.

Zatím není tu muž,
Jehož chtěla bych já si vzít.

Marianko, chůvičko moje!

Chůva: Slečno Angeliko, jak to vypadáte?

Volná, jen svá,
chci z číše své sát,
než spadne navěky mříž.
V manželství zdech,
zní předlouhý vzdech,
dělává za mládím kříž.

S čerstvou chutí toužím zpívat a žít,
rozhodnutí, zda se vdát.
Je poslední věc, kterou můžu teď chtít,
právě dnes řešit a trápit se dát.

Já povím to líp, až ucítím šíp,
ten, jenž lásku doprovází.
Teď nechte mě být, chci volnost jen pít,
ta vážně mi dlouho schází.

Zatím není tu muž,
jehož chtěla bych já si vzít,
jehož chtěla bych já si vzít...

Já povím to líp, až ucítím šíp,
teď nechte mě být, chci volnost jen pít.

Zatím není tu muž,
jehož chtěla bych já si vzít.

Tak a teď už o mě víte skoro vše...