Proč je to tak

To nebylo mi ani patnáct let,
Když mladý lesní zřízenec mě sved
Byla to krátká chvilka v boru tichém,
Kompromis mezi modlitbou a hříchem

Mně padly jeho vlasy do čela
A pryskyřice tolik, tolik voněla

Ten kousek nebe modrýho a tři koruny stromů
Pak viděla jsem ještě mnoho krát
A co je na tom divnýho, že
Když sem přišla domů, já nedovedla sama spát.

Proč je to tak, proč je to tak
Čí je to vlastně vinou, copak já vím,
Snad je to tím,
Že lesní zřízenec našel si jinou
Život je hrozná černá studna
A hloubku pozná, jen kdo je u dna.
Proč je to tak?
Proč je to tak?
Proč je to tak?

Pak potkala jsem bohatýho muže
A jen tak z hecu jsem si řekla, nuže
Tomuhle dneska padnu do oka
Byla jsem tehdy holka divoká

A od té doby nechybí mi nic - snad jenom láska,
Po"tý se mi stejská, mám auto, palác, zahradu
A pejska a vzpomínku na vůni borovic
Mám ráda děti, kaviár a drahé kovy
A parkety musí být jako zrcadlo,
Však na nich mnoho nápadníku upadlo

Když oblékla jsem černé šaty vdovy
Ty černé šaty byly ze saténu a moc mně slušely,
A když jsem někde řekla jejich cenu, tu dámy omdlely
Zato páni začali se náhle o kvalitu látky zajímat
Hned se vrhli na ten matně lesklý satén,
Jejich prsty se mě dotýkaly jemně
A já, černá vdova, šeptám tiše, tiše slova plná dvojsmyslů a nesmyslů

Proč je to tak, proč je to tak,
Čí je to vlastně vinou, copak já vím,
Snad je to tím,
Že život letí a léta mi plynou,
Život je hrozná černá studna
A hloubku pozná, jen kdo je u dna.
Proč je to tak?
Proč je to tak?
Proč je to tak?

V borovém lese sbírám v duchu houby
A pak se náhle svalím jako tenkrát
Do mechu ach,
jak ráda bych vytáhla z trouby ten povidlový koláč na plechu

V mém domě místo
Plechového hluku stříbrné nóbl ticho line se,
A když někdo žádá o mou ruku
Počítá, co mu to
Počítá, co mu to
Počítá, co mu to vynese

Proč je to tak, proč je to tak,
Čí je to vlastně vina, copak já vím,
Snad je to tím, že moje ruka je dneska jiná
Život je hrozná černá studna
A hloubku pozná, jen kdo je u dna.
Proč je to tak?
Proč je to tak?
Proč je to tak?

A já přesto věřím, že mi jednou snad
Zas malý amor srdce šípem protne,
Snad jenom básník umí milovat
Bez ohledů na moje statky hmotné
Snad jenom básník
Snad jenom básník
Snad jenom básník