O dusi - Epilog

Tisknu majk a nechávám tu hudbu v sobě hrát
V očích plamen, slyším svoje lidi nahlas řvát
To je ta vášeň, co mě neustále žene dál
Vědomí, že i když čelím tmě, tak nejsem sám

Někdy mám pocit, že mám v těle jed
Jako bych odcházel, umíral právě teď
Chci se toho, Bože, zbavit, pustit žilou temnou krev
Ulehčit prostě otázkám, na který nemám odpověď
Neumím lásku přijímat a natož dát
Neumím nenávidět, ale ani milovat!
Všechno to lidský, dobrý, je teď někde daleko
Zbavil jsem se toho všeho, pohřbil za řekou
Chtěl jsem být básníkem, chtěl jsem být pravdivý
Ale jak, když jsme se v pravdě vždycky zpozdili
A tak spoleh jsem se teda věrně na metodu
Že když duše bolí, tak mi nese nejvíc plodů
Poslední léta si nestěžuju na nezájem
Čím víc ho je, tím víc mám pocit, že mě nechápeš
Schopnost psát je požehnání, ale taky nemoc
Čekám trpělivě, kdy mi to prokletí vemou

Tisknu majk a nechávám tu hudbu v sobě hrát
V očích plamen, slyším svoje lidi nahlas řvát
To je ta vášeň, co mě neustále žene dál
Vědomí, že i když čelím tmě, tak nejsem sám

Ok, brácho, možná, že rap není zrovna moje hra
Ale to mám víš kde, i tak umím nasekat
Světská sláva, polní tráva, v hloubce tma ta neprodává
Teď pojď s náma, pravda dáma, co se nepoddává
Chci stát rovně, chci bejt rovnej týpek brácho!
Rovnost je to správný slovo, tak to pochop, brácho!
Nejdřív je hledání až pak show, ty co tvrděj opak, lžou
Padám na dno duše, hloub, snažím se nadechnout
Pro noc nevidím den, pro mlhu nevidím světlo
Přiznat si, že tápu, znamená se znovu zvednout
Chci se otočit zpět a říct si, že to mělo smysl
Políbit hrdě ženu, stárnu, tohle je můj přístup
Proto táhnu zodpovědnost za svý slova jako balvan
I já bych uletěl, ale víš, co dělá karma?
A nebyl bych to já, byl by to můj stín
Svědomí nezná kompromis, to už dávno vím

Tisknu majk a nechávám tu hudbu v sobě hrát
V očích plamen, slyším svoje lidi nahlas řvát
To je ta vášeň, co mě neustále žene dál
Vědomí, že i když čelím tmě, tak nejsem sám