A ty se ptáš, co já

To už bude rok,
cos mi z vlaku mával.
A teď najednou,
krůček přede mnou.
Trochu vázne hlas,
to se někdy stává.
Taky hned co říct,
slova, jen nic víc.

A ty se ptáš co já,
jsem zdravá jak se mám.
No žijem jak se dá,
znáš to přece sám.

Táhlo tě to sem,
další z řádky z frází.
Ač vzdálen na sta mil,
vlastně jsi tu byl.
Párkrát také psals,
jak ti hrozně scházím.
Brzy však jak vím,
smířil jsem i s tím.

A ty se ptáš co já,
a jak mi mělo být.
Když ten kdo zůstat má,
ráčil odejít.
To člověk nechce spát,
a jíst mi nechutná.
Den po dni tisíckrát,
ptá se: A co já?

Co o tom co ty víš,
jak rok zvolna míjí.
Jak se dluží s tím,
svátky bez hostin.
Co ty víš a znáš,
jak se hořkost píjí.
Do čtyř holých zdí,
když se připozdí

A ty se ptáš co já,
jak jen se neusmát.
Je pozdě jak se zdá,
tenkrát ses měl ptát.
Jak rozumět ti mám,
jak chápat slova tvá.
Snad taky byl si sám,
a ty se ptáš co já.

Už to bude rok,
tak tě tedy vítám.
Vidět jsi mě chtěl,
a teď zas abys jel.
Já tě nezvu dál,
co když někdo spí tam.
Někdo, co já vím,
možná i tvůj syn.
Tak se měj.

A ty se ptáš co já

A ty se ptáš co já