17B (Live)

Zase si slíbím změnu,
ale jak se znám,
do rána zapomenu.
Vyplním žádanku o převtělení,
neb křičím ze spánku
a v koutcích úst pěním.

Zase mě trápíš
moje černý svědomí,
krátíš noci lednový.
Pod známku poznámky,
že nezařazený
patřím pod zámky, na oddělení.

Ať zůstane strom stromem
a člověk člověku blíž.
Jestli mám umřít,
tak honem,
ať nejsem na obtíž.

Ať řeka dál je řekou,
do které dvakrát nevstoupíš.
Před cestou předalekou
se vždycky pomodlíš.

Zase to zkouším znova,
ale jak se zdá,
změnila se doba.
Kafe a cigára,
nikdo se nestará
o mý tři hodiny spánku.

Do džbánku s ozvěnou
dopadly kapky mojí krve,
schovaný za stěnou čekám,
co ze mě zbude.
Jako štvaný zvíře
tu v dobrý víře
doufám,

že zůstane strom stromem
a člověk člověku blíž.
Jestli mám umřít,
tak honem,
ať nejsem na obtíž.

Ať řeka dál je řekou,
do které dvakrát nevstoupíš.
Před cestou předalekou
už se vždycky pomodlíš.

Možná ze strachu,
možná jen tak ze zvyku,
zaplatím útratu,
dokud jsem v balíku.