Eliza Graves

Oba víme, co to s tebou dělá, když se těla dotýkam.
Jsme na cestě kolem světa se svym cílem až do nevím kam.
Já vím, že jsem rád vedle tebe, když mě odmítáš.
Krajní chvíle si promítáš a vyčítáš, že nevnímam,
že odlítam do svýho světa, kterej skrývam.
Já furt vídám tě v mých snech,
byl to výdech, nádech, ven, se vším, co mě drží zpět.
Chci tě zas cítit na svých rtech.
A nebo klidně níž.
Já furt vídám tě v mých snech,
byl to výdech, nádech, ven, se vším, co mě drží zpět.
Chci tě zas cítit na svých rtech.
A nebo klidně níž.
Klidně níž.
A jsme dál, dál, dál, ještě všichni kolem nás skrytý světem pod záštitou ničeho, co ožívá.
Jenom já vim, kdo jsi ty a jenom ty víš, co jsem já.
A jsem rád prázdnej, bloudim nocí na hranici všeho.
A to tělo, kurva!
To tvoje tělo!
Jediný, co mi smysl dává je teďka tvoje tělo.
Něco, co je mimo naše chápání.
Dávám jí vše, když jsem naivní.
Vím, nejspíš nebudu ten největší.
Sníš, víš o tom, že budu nejlepší.
Ikdyž budu jen já, ona bude furt má
... empatie, když se neudělá.
Všechny ty doteky, pocity beru za vinu sám.
Pak mí kolo pro ostatní, pro ní budu král.
Jsem rád prázdnej, bloudim nocí na hranici všeho.
A to tělo, kurva!
To tvoje tělo!
Jediný, co mi smysl dává je teďka tvoje tělo.
A jsem rád prázdnej, bloudim nocí na hranici všeho.
A to tělo, kurva!
To tvoje tělo!
Jediný, co mi smysl dává je teďka tvoje tělo.
Eliza Graves, ta holka je fakt trochu šílená.
V očích mých jediná.
Trochu neskutečná.
Že prej mě odmítá, nehty mi zarývá do kůže, nevnímám.
Já odlítám, odlítám.
A jsem rád prázdnej, bloudim nocí na hranici všeho.
A to tělo, kurva!
To tvoje tělo!
Jediný, co mi smysl dává je teďka tvoje tělo.