Monogamie

Můj kluk je už osm let jak jemně obrvený vlčí mák.
Doufala jsem, že je ženatý nebo aspoň Rakušák.
Už necítím to chvění a strach,
když cvičí pilates v nedbalkách.
Kdyby byl polymorfně perverzní a sem tam mě zmlátil baseballkou,
pomazala bych se klidně majolkou
a zrušila profil na libku,
ale zase vim, že by mi daroval ledvinu.
Nemůžu mu dávat za vinu,
že Lassie se nevrací
a že svýho mazla nářadí znám už jen matně.
Toužím muchlovat někoho z Chinaski v jeho šatně.
Co takhle sbalit tamtoho DJe?
Ve vypuštěnym rybníce
se stejně už nic neděje.
Jááá chci děvče stálý.
Jááá chci děvče stálý.
Když jím guláš, zahýbám snad svíčkové?
Zobou snad pouze myšky orlové?
Už se mi neshrnují palce,
kéž by mě rozřezal na chuchvalce.
To je metafora.
Celá upocená leštím okna
a tu pošťák zvoní už podvakráté,
říká: Paninko, invalidní důchod tady máte!
Kdyby mě vzal do svých pracek,
vřeštila bych jako racek.
Ale vždyť já mám vlastně kluka!
Nechť mě nakryje indiánů plné týpí,
jejich šaman ví, jak škodlivé jsou slipy.
Ne! já rozejdu se se všema,
ušiju si golema.
Z vyčiněné kůže ušiju si muže,
do něj vložím všem CDéčko Depešáků,
do tlamy lux, ať nedrobí po baráku,
kostru obalím štůčky skelné vaty,
pohled hluboký jak kasematy
a vezmu ho na první rande.
Snad se mu budu líbit.
Spěchám od té, co všem úsměv dává,
chci děvče stálý.
Jááá chci děvče stálý.
Jááá chci děvče stálý.
Jááá chci děvče stálý.
Když jím guláš, zahýbám snad svíčkové?
Zobou snad pouze myšky orlové?
Osahávat DJe a nechat se osuštit
Al-Káidou, tvoje touhy si tě najdou.