Tekuté písky

Jak je to hezké, když se někdo žení,
Jak je to smutné, když se někdo vdává,
Gumový kotouč bije do hrazení,
Chybějí branky, nikdo nepřihrává.
V ruině fasád, skrytých za lešení,
Zestárlí mladí za kvartýr a stravu,
Vlečem se časem, zpola udušeni
V tekutých píscích gubernijních mravů.

Zabouchli dveře? Dereme se zadem,
Zakleti v Knize lesů, vod a strání,
Nařvaná tlama hlásá za výkladem,
Že konec snů je koncem milování.
Gumový kotouč bije do hrazení,
Není-li v kapse, nikdo nerozdává,
Ne, není hezké, když se někdo žení,
Ne, není smutné, když se někdo vdává.

Být špatným hercem - nad to v světě není:
Není-li dramat, stačí operetka,
Gumový kotouč bije do hrazení,
Nelze-li zkraje - tedy odprostředka.
Husita spílá obrněným vozům
A čas si žádá ledakterou hlavu,
Zbudeš-li bez ní - k čemu je ti rozum
V tekutých píscích gubernijních mravů?

Lešení skrývá paranoiu fasád,
Žvanění tupců místo rozhovoru,
Než v klidu zdechneš, nezbývá než nasát,
Utopit zbytek odvahy a vzhůru.
Vyplníš jméno, místo narození
A sumu cifer, jež se nepřiznává,
Tak už to bývá, když se někdo žení,
Tak už to bývá, když se někdo vdává.

Ze školy děti nesou vysvědčení,
Zdalipak tuší, o čem se ti zdává,
Když v noci žehlíš, stárnouc nad pečení?
O troše lásky, jíž se nedostává?
Nakoupíš chleba, vodu po holení
A zapřeš víru, jež se nevyznává,
Tak už to bývá, když se někdo žení,
Tak už to bývá, když se někdo vdává.

Mlčení skrývá paranoiu žití,
Mlčíš a zdobíš okna pro oslavu,
Víc nežli duše platí živobytí
V tekutých píscích gubernijních mravů.
Z bouřlivé vášně letmé pohlazení,
Němota padá na zamrzlou vodu,
Gumový kotouč bije do hrazení
A jen pár týdnů zbývá do rozvodu.