Píseň O Věčných Dvou

Šli dva, šli dva, šli věčným jarem
Už ani nevím, kdy a kde
V tom příběhu, tak mladě starém
Na podrobnostech nesejde

Šli dva, šli dva, a svět byl jejich
Šli dva on s ní a ona s ním
Šli dva a snili o nadějích
Jako sníš ty, a já jak sním

Tu přišel posel pana krále
A křikl na ně válka válka
Vy byste jenom snili stále
A válčit má snad sám pan král

Tak alou kluku k svému pluku
Ty nebreč holka válka válka
Když budeš mít štěstí, ztratí jenom ruku
A pak si sněte s pánem bohem dál

Už buben hřmí, a už se blýská v dálce
Tak jaké dlouhé loučení
Vždyť koneckonců muži patří válce
A ženám jsou jen půjčeni
Vždyť koneckonců muži patří válce
A ženám jsou jen půjčeni

Šli dva šli dva, šli jarem zase
Líbali se, a vábili
A země s nimi loučila se
Jak byli jarem opilí

Šli dva, šli dva, šli spolu mladí
Padaly na ně mrákoty
Šli dva, šli dva, a měli se rádi
Tak jako já a tak jak ty

Tu přilét na zeď černý plakát
A křikl na ně válka válka
Vy pořád jenom vzdychat plakat
A válčit máme za vás my

Marš k regimentu
Vůdce žádá činy
Pro ni se netrap válka válka
Třeba ti ji ani, nepřebere jiný
Možná že jí trefí bomba v zázemí

Jdi mladý jdi, už děla duní v dálce
K čemu ten pohled zmučený
Vždyť ženy patří také vlastně k válce
A mužům jsou jen půjčeny
Vždyť ženy patří také vlastně k válce
A mužům jsou jen půjčeny

Jdou dva, jdou dva, když máj se vrací
Jdou věční dva, dva z mnoha jdou
A jenom díky gravitaci
Jdou po zemi a ne oblohou

Být svět, být svět
Pak srdce jejich
Zlátla a sládla by jak med
Ale už zase, do nadějí
Jak pes jim štěká kulomet

Do blahé noci vysílačky
Krákají znovu válka válka
Jste samé hračky
A milostné plačky
A zbrojař na tom prodělá

Ne ne, už ne, už nepodlehneme ti
Dnes ani zítra válko válko
Teď už chtějí matky z lásky rodit děti
Pro lásku slyšíš, a ne pro děla

Ženem tě z děr a vyženem tě všude
I ta tvá plémě, a sémě tvá
Ať žije svět, a takový svět bude
Kde chodí jarem stále dva
Ať žije svět, a takový být musí
Kde chodí jarem dva a dva