Cesta Do Dětství

Bublinky utíkají z limonád na pocákaném stole.
Cvrnkám do důlku skleněnky,
jedu na dámském kole.
Archívy známek, korálky, tajné klukovské zbírky.
Z mizíku zmizení poznámek a ukradené sirky.
Bỷt králem ve svém království,
mít málem volňásek do dětství.
Smět se smát, smíchem v bláznovství,
v říši snů, jsi král i poddaný.
Počítám si pihy na nose, kolik jich asi mám.
Vyčítám si sliby chyby, komu kdy dám.
Brnkám si na klávesy tóny a noty střídám jako boty.
Rty si utírám od rtěnky od šípkové růženky.
Být králem na cestě do dětství,
mít stále klukovská tajemství.
Umět se smát smíchem hebivým,
v říši snů, být král i poddaný.
Večer co večer vychází sedm statečných z kina.
Trápení v tanečních nekončí, nezačíná.
Sny kreslí slzami, obrázky ztuhlé mrazem.
A další zmrzlina upadne děcku na zem
Král snů na cestě do dětství, strácí klukovská tajemství.
Umím se smát smíchem šaškovským, být sám svým jedinným poddaným.