Opuštěný Pokoje

Tvá ledovost mě dojímá,
když při výročí u vína,
mi řekneš, že už tě to nebaví.
Tvá ledovost mě zaráží,
když mi s úsměvem na tváři,
řekneš, že malá pauza, nevadí.

Že jiný kluky poznat chceš,
ohledy na mě nebereš,
tak tohle vážně něco znamená.
Až budeš fotky prohlížet,
do minulosti nahlížet,
tak vzpomeň, kdo tu házel ramena.

Naposledy jdeš ze dveří,
a já tomu furt nevěřim,
že my dva skončili jsme právě tak.
Když před lety jsme začali,
společnej život načali,
myslel jsem, že to zkončí naopak.

Ty v ruce držíš kartáček,
a bez zbytečnejch vytáček,
mi říkáš do vočí co vlastně zač jsem.
Já vím, že navždy odejdeš,
beze mě se obejdeš,
a všechno co chceš, z pokoje si vem.

Ty nevíš co to je, vopuštěný pokoje,
když stále cejtim tvoji vůni,
když stále cejtim, že tu seš.
To nevíš co to je.
To nevíš co to je.
Ty nevíš co to je, opuštěný pokoje,
když stále cejtim tvoji vůni,
když stále cejtim, že tu seš.