Zbrojnoš

Ve městě, které leží nad proudem dravých vod
a kde hlídá nábřeží starý hrad,
potkal jsem tam, kde končí plot,
zbrojnoše, který pasti klad.

Vím dobře, že kdo zdraví může druhého zmást,
tak jsem v okamžik pravý prostě řekl: "dobrý večer",
jen mrkl na past a nevypadal, že by se lek.

Líně narovnal hledí a blesk proletěl tmou
z přilby zdobené mědí, když se zved,
zeptal se jen: "půjdeš se mnou?",
já za ním šel, jak on mě vedl.

Z náměstí uhnul stranou a za chvíli jsem zas stál
před domem, který branou hlídal vchod,
plamen svíček chlad cihel sál,
vlhký kámen pil zvuky vod.

Podle těch světlejch bodů mě vedl stále dál,
až sešli jsme ze schodů ke sklepení.
Tmavou chodbou, blesk tou hrál
mečů, štítů a brnění.

Jak lano lodi k molu můj pohled přitáhnul
džbán na dubovým stolu pod svícnem
a když jsem se k němu nahnul,
smál se na mě vyprahlým dnem.

Zbrojnoš přistoupil ke mně, ten svícen ze zdi sňal
a jeho hranou jemně, jemně o džbán klep,
žhavým proudem vína se vzňal,
vůní léta naplnil sklep.

Zved jsem kalich ke rtům, hlas jenž mi v uších zněl,
poslal jsem ke všem čertům, nač se bát?
Já netušil co mi chtěl říct,
netušil co se může stát?!

Ve chvíli kdy jsem dopil a pohár na stůl klad,
spatřil jsem jak z něj motýl vyletěl.
Z kamennejch zdí pláč sazí spad
a kdosi řek: "máš co jsi chtěl"!

Chodbou podzemní skrýše se rytmus kroků táhl,
zmlkal, pak zněl tiše jen můj dech,
polil mě pot, ruku jsem vztáhl,
na čele mi zazvonil plech.

Ve městě se stem věží, nad nímž se tyčí hrad,
postávám u nábřeží v ruce past,
kdo pozdraví, tomu já rád
ukážu jak jí správně klást.