El Paso

Byla to krása, když já do El Pasa,
do těch ulic dřevěnejch zase sem vjel.
Já z koně slez líně, tam proti kantýně,
kde z oken zvuk honky tonk piana zněl.

Ve dveřích mexická dívka stojí
a ve vlasech růži má-á-a-á.
Jsou dlouhý večery, když roznáší cherry,
a ve svých snech jenom mne objímá-á-a-á.

Dívka snědé kůže, jak prérijní růže,
v žilách žhavou krev mexické noci má.
Růžová kantýna a moje Feleena,
už kolik nocí jen o ní se mi zdá.

Já svý cherry dopil, když na mě osopil,
se chlap, kterej marně měl Feleenu rád.
Dva výstřely štěkly, já nebyl tak vzteklý,
a snad proto on pad, ale já zůstal stát.

Ve dveřích mexická dívka stojí
a ve vlasech růži má-á-a-á.
Jsou dlouhý večery, když roznáší cherry,
a ve svých snech jenom mne objímá-á-a-á.

Dívka snědé kůže, jak prérijní růže,
v žilách žhavou krev mexické noci má.
Růžová kantýna a moje Feleena,
už kolik nocí jen o ní se mi zdá.

Hledal jsem spásu, tak zády k El Pasu
já na cestu rychle se dal jako blesk.
Dlouho jsem se skrýval, jak v doupěti mýval,
ale po mý Feleeně zmáhal mě stesk.

Ve dveřích mexická dívka stojí
a ve vlasech růži má-á-a-á.
Jsou dlouhý večery, když roznáší cherry,
a ve svých snech jenom mne objímá-á-a-á.

Až konečně k ďasu, já dojel k El Pasu,
tam ticho jaký jenom na pohřbech maj.
Pak obláček kouře a po něm ran bouře,
a já stačil říct jen: "Feleena, good-bye"!