Písnička
Návrat do rodné země,
starší žena vedle mě,
já sedim, dáma stojí,
v mhd kouká chladně.
Ptám se jí gentlemansky,
"máte se dneska hezky?"
Dáma jen sklopí oči,
a na svět dál se mračí.
Nesměle povídám jí:
"Pojďte si sednout, paní",
koukne se na mě z patra,
na něco v kapse šmátrá.
Vytáhla na mě placku,
"Ukažte mi svou lítačku",
revizorka, pro dobrotu, na žebrotu.
A tak zpívám, zpívám dál,
přijímám všechno, co mi život dal i vzal.
Tyhle tóny zpívám rád, po písničce v klidu spát.
Nanananananana
Nanananananana
Nanananananana
Nanananananana
Občas si říkám, jaký,
jaký by bylo asi,
vzbudit se a mít ňáký,
hej aspoň ňáký vlasy.
Kštici mít jako Pavel,
světem bych jezdil travel,
to byl fakt úchvatnej rým,
ó díky bráško, já vím.
Na pláži na Ibize,
by ke mně tulily se,
všechny ty místní slečny,
jak byl by svět báječný.
Byl bych ten playboy, který
má nejsvůdnější kučery.
Takhle mám jen lysinu,
milý synu.
A tak zpívám, zpívám dál,
přijímám všechno, co mi život dal i vzal.
Tyhle tóny zpívám rád, po písničce v klidu spát.
Nanananananana
Nanananananana
Nanananananana
Nanananananana
Zpátky do přítomnosti,
obrazů složitosti.
Každýho potká něco, co nás táhne
k zoufalosti.
Potkal jsem krásnou holku,
podobnou na Karkulku,
oči jak Pokahontas,
říkal jsem si: "Kámo zlom vaz."
Táhla nás přitažlivost,
jak dvě puzzle, bezprostřednost,
spontánnost a bezstarostnost,
jako ze snu, nežná bytost.
V noci mě zatáhla na
opuštěný místní hřiště,
a jak to dopadlo si
povíme zas příště...
A tak zpívám, zpívám dál,
přijímám všechno, co mi život dal i vzal.
Tyhle tóny zpívám rád, po písničce v klidu spát.
Bylo nám ještě málo,
když se to tenkrát stalo.
Holka s níž vprostřed dvora,
hrával jsem si na doktora.
Jmenovala se Julča,
chtěl jsem s ní trávit svůj čas,
netušil jednoho dne,
že se na mě vybodne.
Přišel jsem na náš dvorek,
místo mě stál Liborek,
Liborek z naší třídy,
prstíky měl od křídy.
Kalhoty dole oba,
jímala se mě zloba.
Liborek teď bručí v cele,
tenkrát dělal učitele.
A tak zpívám, zpívám dál,
přijímám všechno, co mi život dal i vzal.
Tyhle tóny zpívám rád, po písničce v klidu spát.
A tak zpívám, zpívám dál,
přijímám všechno, co mi život dal i vzal.
Tyhle tóny zpívám rád, po písničce v klidu spát.
starší žena vedle mě,
já sedim, dáma stojí,
v mhd kouká chladně.
Ptám se jí gentlemansky,
"máte se dneska hezky?"
Dáma jen sklopí oči,
a na svět dál se mračí.
Nesměle povídám jí:
"Pojďte si sednout, paní",
koukne se na mě z patra,
na něco v kapse šmátrá.
Vytáhla na mě placku,
"Ukažte mi svou lítačku",
revizorka, pro dobrotu, na žebrotu.
A tak zpívám, zpívám dál,
přijímám všechno, co mi život dal i vzal.
Tyhle tóny zpívám rád, po písničce v klidu spát.
Nanananananana
Nanananananana
Nanananananana
Nanananananana
Občas si říkám, jaký,
jaký by bylo asi,
vzbudit se a mít ňáký,
hej aspoň ňáký vlasy.
Kštici mít jako Pavel,
světem bych jezdil travel,
to byl fakt úchvatnej rým,
ó díky bráško, já vím.
Na pláži na Ibize,
by ke mně tulily se,
všechny ty místní slečny,
jak byl by svět báječný.
Byl bych ten playboy, který
má nejsvůdnější kučery.
Takhle mám jen lysinu,
milý synu.
A tak zpívám, zpívám dál,
přijímám všechno, co mi život dal i vzal.
Tyhle tóny zpívám rád, po písničce v klidu spát.
Nanananananana
Nanananananana
Nanananananana
Nanananananana
Zpátky do přítomnosti,
obrazů složitosti.
Každýho potká něco, co nás táhne
k zoufalosti.
Potkal jsem krásnou holku,
podobnou na Karkulku,
oči jak Pokahontas,
říkal jsem si: "Kámo zlom vaz."
Táhla nás přitažlivost,
jak dvě puzzle, bezprostřednost,
spontánnost a bezstarostnost,
jako ze snu, nežná bytost.
V noci mě zatáhla na
opuštěný místní hřiště,
a jak to dopadlo si
povíme zas příště...
A tak zpívám, zpívám dál,
přijímám všechno, co mi život dal i vzal.
Tyhle tóny zpívám rád, po písničce v klidu spát.
Bylo nám ještě málo,
když se to tenkrát stalo.
Holka s níž vprostřed dvora,
hrával jsem si na doktora.
Jmenovala se Julča,
chtěl jsem s ní trávit svůj čas,
netušil jednoho dne,
že se na mě vybodne.
Přišel jsem na náš dvorek,
místo mě stál Liborek,
Liborek z naší třídy,
prstíky měl od křídy.
Kalhoty dole oba,
jímala se mě zloba.
Liborek teď bručí v cele,
tenkrát dělal učitele.
A tak zpívám, zpívám dál,
přijímám všechno, co mi život dal i vzal.
Tyhle tóny zpívám rád, po písničce v klidu spát.
A tak zpívám, zpívám dál,
přijímám všechno, co mi život dal i vzal.
Tyhle tóny zpívám rád, po písničce v klidu spát.
Credits
Writer(s): Jan Pokorny, Pavel Callta
Lyrics powered by www.musixmatch.com
Link
© 2024 All rights reserved. Rockol.com S.r.l. Website image policy
Rockol
- Rockol only uses images and photos made available for promotional purposes (“for press use”) by record companies, artist managements and p.r. agencies.
- Said images are used to exert a right to report and a finality of the criticism, in a degraded mode compliant to copyright laws, and exclusively inclosed in our own informative content.
- Only non-exclusive images addressed to newspaper use and, in general, copyright-free are accepted.
- Live photos are published when licensed by photographers whose copyright is quoted.
- Rockol is available to pay the right holder a fair fee should a published image’s author be unknown at the time of publishing.
Feedback
Please immediately report the presence of images possibly not compliant with the above cases so as to quickly verify an improper use: where confirmed, we would immediately proceed to their removal.