Markétce
Kolik nás takových bylo,
co zbloudilo cestou
za modrými květy?
Nás přátelé odsoudili
a hnali před popravčí čety.
Kolikrát vpila mě země
a já zbaven smyslů
ryl dlaněmi hlínu?
Já nikdy odvahu neměl,
bych přiznal svou vinu.
Kolikrát, Markétko, mával jsem tobě?
To ty jsi odteďkom má poslední oběť.
To s tebou se milují andělé
v kráterech měsíce
a zůstanou v tvém těle
jak tóny neznělé.
Při nástupu stoupám si na špičky
snad z malichernosti.
Čas žere hodinám ručičky
a vyplivuje kosti.
Rány si foukám dýmem z cigaret
a v pokoji pro hosty
otevřu soukromý lazaret
své sebelítosti.
Kolikrát, Markétko, hrával sem tobě,
to ty jsi odteďkom má poslední oběť.
To s tebou se milují andělé
v kráterech měsíce
a zůstanou v tvém těle,
bytosti oněmělé.
Za ruce s šedohlavci
tlačím svět k úmoru
a není větší lež než pravda
o nás dvou.
Snažím se obelstít Lásku - potvoru,
aby mě nechala vznést se za tebou.
Kolikrát, Markétko, psával jsem tobě,
tolikrát, Markétko, čekal jsem na odpověď.
Ty se však miluješ s anděly
v kráterech měsíce
a tam mé tóny nedozněly,
já zůstal necelý.
Kolik nás takových zbylo, co zbloudilo
cestou za modrými květy,
jimž pod gilotinou se zalíbilo.
co zbloudilo cestou
za modrými květy?
Nás přátelé odsoudili
a hnali před popravčí čety.
Kolikrát vpila mě země
a já zbaven smyslů
ryl dlaněmi hlínu?
Já nikdy odvahu neměl,
bych přiznal svou vinu.
Kolikrát, Markétko, mával jsem tobě?
To ty jsi odteďkom má poslední oběť.
To s tebou se milují andělé
v kráterech měsíce
a zůstanou v tvém těle
jak tóny neznělé.
Při nástupu stoupám si na špičky
snad z malichernosti.
Čas žere hodinám ručičky
a vyplivuje kosti.
Rány si foukám dýmem z cigaret
a v pokoji pro hosty
otevřu soukromý lazaret
své sebelítosti.
Kolikrát, Markétko, hrával sem tobě,
to ty jsi odteďkom má poslední oběť.
To s tebou se milují andělé
v kráterech měsíce
a zůstanou v tvém těle,
bytosti oněmělé.
Za ruce s šedohlavci
tlačím svět k úmoru
a není větší lež než pravda
o nás dvou.
Snažím se obelstít Lásku - potvoru,
aby mě nechala vznést se za tebou.
Kolikrát, Markétko, psával jsem tobě,
tolikrát, Markétko, čekal jsem na odpověď.
Ty se však miluješ s anděly
v kráterech měsíce
a tam mé tóny nedozněly,
já zůstal necelý.
Kolik nás takových zbylo, co zbloudilo
cestou za modrými květy,
jimž pod gilotinou se zalíbilo.
Credits
Writer(s): Tomas Klus
Lyrics powered by www.musixmatch.com
Link
© 2024 All rights reserved. Rockol.com S.r.l. Website image policy
Rockol
- Rockol only uses images and photos made available for promotional purposes (“for press use”) by record companies, artist managements and p.r. agencies.
- Said images are used to exert a right to report and a finality of the criticism, in a degraded mode compliant to copyright laws, and exclusively inclosed in our own informative content.
- Only non-exclusive images addressed to newspaper use and, in general, copyright-free are accepted.
- Live photos are published when licensed by photographers whose copyright is quoted.
- Rockol is available to pay the right holder a fair fee should a published image’s author be unknown at the time of publishing.
Feedback
Please immediately report the presence of images possibly not compliant with the above cases so as to quickly verify an improper use: where confirmed, we would immediately proceed to their removal.