Psanec

Jo, vláčim se městem vláčným krokem jen s tužkou a blokem
Mym soukromým psychem, tichem a dickem
Nocí i dnem páčím ze svý hlavy cosi
Informaci nejlíp pocit
Moc často ale stránky neobracim
Nechyběj mi slova, jen nevim, co s nima
Musim je zažít, obsah najít, prosím, pak teprv
Analyzovat větu po větě
Mám pocit, že už nevim vo čem na světě
Ale jsem tu, vypadlej z kontextu bez padáku
Tuhle tragickou grotesku nemám v rukou
Za to hrůzu v očích, kudlu v zádech
Co je v plánech, asi další nádech
Jsem zvíře, který ve svý díře sní, že bude jednou odpočívat v pokoji
Kde nebudou na oknech mříže
Všichni v něco věřej, ale ne všichni věděj
Co znamená bejt bedna a co zabedněnej
A zrcadlo jen odpovídá "Hledej" s tím
Že co najdeš se ti nemusí líbit, buď připravenej

Jsem psanec - vlastní tužky
Savec - hlavně nabitý pušky
Rozehranec - na tělo a duši
Tanec smrti, ranec nocí a rán z milosti
Jsem psanec - vlastní tužky
Savec - hlavně nabitý pušky
Rozehranec - na tělo a duši
Tanec smrti, ranec nocí a rán z milosti

Jak se máme, jak to kurva jde?
Je to príma ne, plazíme se radostně
Směj se dokud můžeš, změna se nejdřív v tobě rodí
Někdo to ale v sobě nechal chcípnout, a to pak smrdí
Realita utíká přede mnou, ne já před ní
Jen ti slovem kreslim do uší
A když mě zrovna neslyšíš, tak to maluju zátiší
Když nevim, co hledám, zkouším hledat, co nevim
Ne všichni, kdo hledaj, jsou nutně ztracený
Kdo jenom následuje, nikdy neví, kde skutečně vězí
Co je ta správná věc, zatím jsem vždycky jen hádal
Páč jsem tady spíš abych smysl hledal, než dával

Každý ráno sám doma probouzim se z koma
Abych pokaždý začínal hledat sám sebe znova
Každý ráno sám doma probouzim se z koma
Perpetuum promile, odměna by měla bejt změna

Jsem psanec - vlastní tužky
Savec - hlavně nabitý pušky
Rozehranec - na tělo a duši
Tanec smrti, ranec nocí a rán z milosti
Jsem psanec - vlastní tužky
Savec - hlavně nabitý pušky
Rozehranec - na tělo a duši
Tanec smrti, ranec nocí a rán z milosti

Nocí a ran z milosti