Polednice

U lavice dítě stálo
Z prdele mu fičelo
Bodejť jsi jen trochu málo
Ty cikáně mlčelo

Na polích za svitu slunka
Nebývá však bezpečno
V lánech žita, u remízků
Poutníka svírá netečno

Odpudivá bába v poli
Nebo krásná dívčina
V poledne tam mezi vsemi
Polednice chodívá

Dejte pozor, chodci milí
Na ty divné bytosti
Jejich srpy lidské maso
Říznou snadno od kosti

Mladá láká přes poledne mladičkého jinocha
Zatímco co se ta stará svině neznámo kde potlouká
Mladá chlapce nažhavila, pak mu hlavu usekla
Rudé krůpěje krve z čepele srpu svého usrkla

Stará ta se válí v poli
S bandou dědka Ctibora
Popíjejí pálenici
Podél vepří obora

Mladá úděl svého srpu
A chtíč lůna taktéž splnila
Chorá bába její máma
Se přes poledne opila

Bábu táhne lapka Prokop
Příjmením Skočdopole
Vypadla mu před kostelem
Křičí na něj ty vole

Táhni k čertu, zboha syne
Já jdu děti sbírati
Zaspala jsem svojí dobu
A musím se vysrati

Klekánice si z toho klekla k nebi volat počala
Když viděla jak si polednice na trůn usedla
Poté z boudy srací bába vetřela se v chalupu
Seru na tu klekánici, já tak toužím po Lupu

Malá, hnědá, tváře divé
Pod plachetkou osoba
O berličce, hnáty křivé
Hlas - zpiťara podoba

Dej sem dítě svině stará
Do světnice zavyla
O práh zaškobrtla škorňem
Jak hruška se svalila

Matka v noci, s dítkem sama
S rachotem se vzbudila
Když se před ní, ve dveřích
Ta zlitá bába válela

Víská matka o půlnoci
Zrovna když zvon udeří
Klika cvakla, soused Pepek
Za křikem jde do dveří

Paliči Poncare, Poncare, Poncare
Paliči Poncare Pepku
Upal tu babici houfniční topiči
Ohňestrůjce Pepíku

Dělostřelec, Poncar Pepek
Zachránil svou vesnici
Kde se od těch dávných dob
Klidní řev duchů běsnících