Jednoslabičná

Ze skal jde zas na noc mráz, náš les má už sníh po pás
Ční v něm dub a pod ním srub
Dlí tam muž, co chce mít klid, jíst a spát a sem tam pít
Když je chlad, tak žhne mu krb

V tom však ze zdi, kde byl suk, cpe se myš a je jí fuk
Že ten chlap chce být teď furt jen sám
Ta myš do něj, že má fakt hlad a on by měl být za to rád
Vždyť na chléb, co jí, jsou teď už dva

Z hor sem vál dnes přes den chlad, kdo by spal, když furt má hlad
Co teď jíst už zem skryl sníh
Kde se pást a kam dál jít, je tu však srub, co víc chtít
Chlap je tam sám, to je hřích

Kdo to sem jde, Bůh mě chraň, muž zří ven a tam je laň
Ptá se ho, zda má tam pro ní kout
Snad mě zveš dál, já to vím, hned šup na gauč, teď tu spím
Je mi fajn, tak kdo by se chtěl hnout

A tak je teď pán, ten kdo byl dřív host
Zvěř má srub, co muž v něm žil tak rád
A ten chlap má zlost, měl jim včas říct dost
Než se k nim cpát, jde na mráz ven spát

Dál a dál skrz les jde zvěst, kde se dá hlad a mráz snést
Je tu srub, kam zvěř má vstup
Pak prásk, bum a kňour tam vplul, chvěl se dům, jak šel za stůl
No, tak šup, co máš na zub

Hned je tu dav, je jich moc, kde kdo chce tam spát přes noc
Cpe se los i sob, pár koz, či drozd
Pak na ten les jen vlk vyl, bál se, že by sám v něm zbyl
Hnal se blíž před srub, až vlál mu chvost

A tak je teď pán, ten kdo byl dřív host
Zvěř má srub, co muž v něm žil tak rád
A ten chlap má zlost, měl jim včas říct dost
Než se k nim cpát, jde na mráz ven spát