Stíny v zahradách
Pravda je omamná
Jako když v létě voní černý bez
Někdy je jí moc
Už jí nejde dýchat, je to stres
A vezme lidem lež
A nebudou mít pro co žít
Mně se to týká víc
Než si to umím připustit
Potkal jsem jí po letech
Už s dětma, byl normální den
Chvíli po nervózním ahoj
Jsem šel náhle do kolen
Nebyl čas se na nic ptát
V těch dětských tvářích jsem to nebyl já
Byl tam někdo jinej
Někdo, komu dáváš tělo, cit
Ten obraz byl bodnutí dýkou do mý reality
Trvalo mi odpustit si, že jsi pocítila rány
Před kterými jsem tě vlastním tělem neuchránil
Ale zapomněl jsem
Při tom všem asi chránit sebe
Ideály jsou jak nebe, vzlítnout se vždy nepovede
Tvoje radost mi teď připomíná moje chyby
Člověka Bůh stvořil jenom pro alibi
Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha
Stárneme pomalu a tiše jako Praha
A ona mlčí jak stíny v zahradách
Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha
Měl bych něco říct, nic mě nenapadá
A čas letí, jsi pro mě záhadná
Už nejsi naivní
Prošli jsme spolu zimní bouří
Srdce vždy nemůže mít to
Po čem tolik touží
Prostá pravda
S níž se ale není občas snadný smířit
Lidi plný jedu kolem sebe
Umí bodat jako štíři
Musel jsem to uzavřít a jít
Muset ale neznamená pochopit
Stavíme paláce štěstí
Aby mohli potom hořet
Všechno má svý hranice
V dáli někde končí moře
Odtud vane vítr
Žene vzpomínky z daleka
Musel jsem to uzavřít a jít
Muset ale neznamená pochopit
Stavíme paláce štěstí
Aby mohli potom hořet
Všechno má svý hranice
V dáli někde končí moře
Odtud vane vítr
Žene vzpomínky z daleka
A nechat to, co bolí, stranou
Vždyť ony se ty věci stejně stanou
A nechat to, co bolí, stranou
Vždyť ony se ty věci stejně stanou
Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha
Stárneme pomalu a tiše jako Praha
A ona mlčí jak stíny v zahradách
Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha
Měl bych něco říct, nic mě nenapadá
A čas letí, jsi pro mě záhadná
Říkali, že láska nezná času ani prostoru
Přesto o ni ale nejlíp svědčí sochy z mramory
Přesto se mi zdá, že toho času bylo málo
Kdo ví, možná se mi vše jen zdálo
Říkali, že písně lidi vrátí na ty cenný místa
Přesto v zahradě je pusto, nejsem alchymista
Přesto se mi zdá, že toho času bylo málo
Kdo ví, možná se mi vše jen zdálo
Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha
Stárneme pomalu a tiše jako Praha
A ona mlčí jak stíny v zahradách
Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha
Měl bych něco říct, nic mě nenapadá
A čas letí, jsi pro mě záhadná
Jsme slepí
A ona mlčí
Jsme slepí
A čas letí
Jako když v létě voní černý bez
Někdy je jí moc
Už jí nejde dýchat, je to stres
A vezme lidem lež
A nebudou mít pro co žít
Mně se to týká víc
Než si to umím připustit
Potkal jsem jí po letech
Už s dětma, byl normální den
Chvíli po nervózním ahoj
Jsem šel náhle do kolen
Nebyl čas se na nic ptát
V těch dětských tvářích jsem to nebyl já
Byl tam někdo jinej
Někdo, komu dáváš tělo, cit
Ten obraz byl bodnutí dýkou do mý reality
Trvalo mi odpustit si, že jsi pocítila rány
Před kterými jsem tě vlastním tělem neuchránil
Ale zapomněl jsem
Při tom všem asi chránit sebe
Ideály jsou jak nebe, vzlítnout se vždy nepovede
Tvoje radost mi teď připomíná moje chyby
Člověka Bůh stvořil jenom pro alibi
Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha
Stárneme pomalu a tiše jako Praha
A ona mlčí jak stíny v zahradách
Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha
Měl bych něco říct, nic mě nenapadá
A čas letí, jsi pro mě záhadná
Už nejsi naivní
Prošli jsme spolu zimní bouří
Srdce vždy nemůže mít to
Po čem tolik touží
Prostá pravda
S níž se ale není občas snadný smířit
Lidi plný jedu kolem sebe
Umí bodat jako štíři
Musel jsem to uzavřít a jít
Muset ale neznamená pochopit
Stavíme paláce štěstí
Aby mohli potom hořet
Všechno má svý hranice
V dáli někde končí moře
Odtud vane vítr
Žene vzpomínky z daleka
Musel jsem to uzavřít a jít
Muset ale neznamená pochopit
Stavíme paláce štěstí
Aby mohli potom hořet
Všechno má svý hranice
V dáli někde končí moře
Odtud vane vítr
Žene vzpomínky z daleka
A nechat to, co bolí, stranou
Vždyť ony se ty věci stejně stanou
A nechat to, co bolí, stranou
Vždyť ony se ty věci stejně stanou
Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha
Stárneme pomalu a tiše jako Praha
A ona mlčí jak stíny v zahradách
Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha
Měl bych něco říct, nic mě nenapadá
A čas letí, jsi pro mě záhadná
Říkali, že láska nezná času ani prostoru
Přesto o ni ale nejlíp svědčí sochy z mramory
Přesto se mi zdá, že toho času bylo málo
Kdo ví, možná se mi vše jen zdálo
Říkali, že písně lidi vrátí na ty cenný místa
Přesto v zahradě je pusto, nejsem alchymista
Přesto se mi zdá, že toho času bylo málo
Kdo ví, možná se mi vše jen zdálo
Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha
Stárneme pomalu a tiše jako Praha
A ona mlčí jak stíny v zahradách
Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha
Měl bych něco říct, nic mě nenapadá
A čas letí, jsi pro mě záhadná
Jsme slepí
A ona mlčí
Jsme slepí
A čas letí
Credits
Lyrics powered by www.musixmatch.com
Link
© 2024 All rights reserved. Rockol.com S.r.l. Website image policy
Rockol
- Rockol only uses images and photos made available for promotional purposes (“for press use”) by record companies, artist managements and p.r. agencies.
- Said images are used to exert a right to report and a finality of the criticism, in a degraded mode compliant to copyright laws, and exclusively inclosed in our own informative content.
- Only non-exclusive images addressed to newspaper use and, in general, copyright-free are accepted.
- Live photos are published when licensed by photographers whose copyright is quoted.
- Rockol is available to pay the right holder a fair fee should a published image’s author be unknown at the time of publishing.
Feedback
Please immediately report the presence of images possibly not compliant with the above cases so as to quickly verify an improper use: where confirmed, we would immediately proceed to their removal.