Nostalgie

Tak jsem si sed a začal psát o tom, jak to bylo tenkrát,
jak jsme se mívali, všeho akorát.
Zkušebna středem vesmíru, zkoušíme, kdo kam doletí
a jen tak z plezíru končí dvacátý století.
A co jsme měli chtít, žijeme pro bigbít.

Nadšený, že se točí svět, svítily nám oči hned,
Praha, jak Amsterdam, narváno.
Vypili mrtvýmu voko, křičeli na fízla kokot,
Úvaly, zpátky k nám, je ráno, ráno, budí nás průvodčí.

Tak jsem si sed a vzpomínám, všechny písničky, co jich znám.
Hráli jsme, zpívali, teď mě to dojímá.
To už snad není ani pravda, tak změnilo se, jak žijem,
jiný věci cení se, zbyla nostalgie
a co jsme měli chtít, žijeme pro bigbít.

Nadšený, že se točí svět, svítily nám oči hned,
Praha, jak Amsterdam, narváno.
Vypili mrtvýmu voko, křičeli na fízla kokot,
Úvaly, zpátky k nám, je ráno,
Nadšený, že se točí svět, svítily nám oči hned,
Praha, jak Amsterdam, narváno.
Vypili mrtvýmu voko, křičeli na fízla kokot,
Úvaly, zpátky k nám, je ráno, ráno, budí nás průvodčí.
A co jsme měli chtít, žijeme pro bigbít.

Já za všechno na světě, co tady mám, vděčím jen muzice, krk za to dám,
všichni se usmějem a řekneme sýr, chytnem tu šanci za pačesy.
Na ná ná na na ná a co jsme měli chtít, dál žijem pro bigbít.