Anička Malinová

Ve tři k ránu ruce na pianu,
zmrznul čas a náhle zazněl hlas.
V tmavý cele mluvil o poslední včele,
vodu po pás, nervy nadoraz.
Rakve, starý kosti... neznám souvislosti,
kolem se střílí a hlas ze záhrobí sílí.
Temné utrpení, modlitba ve sklepení,
slova jsou těžká jako z olova.
Slyším...
Pro sebe ušetřím poslední včelu,
polní uniformy hřmí tu jako předkapela.
Volám anděly na poslední melu,
smrt dobývá se do kostela.
Zřím do tváře padlého výsadkáře.
Čelo mi rosí, jak přízrak mě prosí:
"Ať je vysloveno zapsáno její jméno
Ať její kosti křičí do věčnosti."
Díky vínku chytám pomalinku,
o co kráčí a už mi to stačí.
Múza mi říká, že tu jde o Gabčíka.
Snad jeho přání chyt jsem do dlaní.
A zas to...
Pro sebe ušetřím poslední včelu,
polní uniformy hřmí tu jako předkapela.
Volám anděly na poslední melu,
smrt dobývá se do kostela.
Ty moje lásko, Aničko Malinová,
jak bylo krásné to naše milování.
My dva se v ráji sejdeme brzy znova,
život si nikdo z nás nezachrání.
Ozvěna hlasu z hlubiny času
zní v hlavě jako ze sna probuzení.
Dej duši na váhu, objevíš odvahu,
nemysli na smrt ani na vězení.
Ti dva to věděli, že je zastřelí
a možná z toho má být poučení.
Daleko od války tahám z obálky
lásku až za poslední rozloučení.
Pro sebe ušetřím poslední včelu,
polní uniformy hřmí tu jako předkapela.
Volám anděly na poslední melu,
smrt dobývá se do kostela.
Ty moje lásko, Aničko Malinová,
jak bylo krásné, to naše milování.
My dva se v ráji sejdeme brzy znova,
život si nikdo z nás nezachrání.
Život si nikdo z nás nezachrání.
život si nikdo z nás...