Nejsme nic (feat. Lipo, Eki)

Paulie Garand...
Lipo...
Nejsme nic...
Když jsme velký nejsme o dost víc...

Když jsem byl malý, jak říká táta "malý pivo",
nemyslel jsem na to, co by ze mě vyrůst mělo.
Šly mi od úst jen snový vize co má dítě,
v hlavě běžely mi iluze a žádný příště.
Je to paradox, jak teď mám v hlavě bugr.
Kde je ten písek, lopatka, hřiště a bagr?
Už dál a je mi divně jak jsem senilní,
neříkej že nemáš chvíle neklidný kámo.
Někdo je citlivej blb a někdo kamennej zmrd
a jak to bejvá druhej bulí víc,
když život bolí víš.
Je to klam, bytí je úlet sám,
nediv se když ti táta řekne: "Život ulít nám".
Je to jak pouštět draka v šusťákovce od mámy
na kraji města, který odfouk časy překrásný,
nadechnout podzimu a pochcat se radostí,
to je ta chvíle, kdy můžeš zpívat bez starostí.

Píšu Paulie kamaráde doraž dáme brko,
poslední šance vidět hvězdy, valí se na nás život.
A život volí budoucnost otázkou obstojíte
a jestli váš odkaz nepomine rychle jako víkend.
Sleduju obrazy, máma, táta, jejich rozvod,
další svatba, rozvod, zase svatba, je to ponor.
První onanie, jointy, dema, rapy, básně,
tajemství lásky Madam Poezie, vidím to jasně.
Často si ale připadám, jako kapitán Achab,
co se žene slepě za svým cílem, nesmí plakat.
Bílá velryba byl cíl, ale teď neví proč.
Moře ho tlačí dál, říká mu: "No tak vkroč"!
Je v tom touha po úspěchu a možná po pomstě,
za vědomí, že nejlíp bylo a líp už nebude.
Jo čím víc člověk stárne, tím líp umí vzpomínat,
jen smrt nám ale zabrání si ještě zazpívat.

Na kole pro malinovku ve skle jedu já,
co vzal čas zůstalo v nás, dnes se nekoná.
Bylo to fér, plný omylů naivních sfér.
Pohled čistej jak sníh, život ti dal, tak ber.
Toulky v liďákách, jaro jak karamel,
žasnutí nad žlutou ponorkou ve městě pravidel.
Hrát na schovku před domem, tak to byl náš život,
dneska se zažiješ leda na brko a pivo.
Kámo řeknu ti co mi říkávál můj děd,
všechno uteče pryč a to co nevidět.
Roztáhnu rolety a někdy vidím spoustu let
lítat v mozaice ve větru někam za Ještěd.
Lásky, poprvý ztopořený holý úd,
všechno to zfilmuju, dobyju Hollywood.
Až pak se můžem sejít v kině, pustit ten biják,
zpívat ve větru městu jak papírovej drak.

Když jsme malí nejsme nic a nevíme,
když jsme velký nejsme o dost víc, nevíme
co bude za pár let, páč život je úlet,
ulítne nevíš jak, zbyde nostalgie...