Okoř

Na okoř je cesta jako žádná ze sta,
roubená je stromama.
Když du po ní v létě, samoten na světě,
sotva pletu nohama.
Na konci té cesty trnité, stojí krčma jako hrad.
Tam zapadli trampi, hladový a sešlí,
začli sobě notovat

Na hradě Okoři světla už nehoří,
bílá paní šla už dávno spát.
Ta měla ve zvyku, podle svého budíku,
o půlnoci chodit strašívat.
Od těch dob co jsou tam trampové,
nesmí z hradu pryč.
A tak dole v podhradí se šerifem dovádí,
on jí sebral od komnaty klíč.

Jednoho dne z rána roznesla se zpráva,
že byl Okoř vykraden.
Nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes,
nikdo nebyl dopaden.

Šerif hrál celou noc mariáš
s bílou paní v kostinci
místo aby hlídal
zuřivě ji líbal
dostal z toho zimnici

Na hradě Okoři světla už nehoří
bílá paní šla už dávno spát
Ta měla ze zvyku
podle svého budíku o půlnoci chodit strašívat

Od těch dob co jsou tam trampové
nesmí z hradu pryč
a tak dole v podhradí se šerifem dovádí
on ji sebral od komnaty klíč