Duhová Víla

Koukej kapky se koulí, mám jich na dlani víc než ty. - Jsi paní vod.
Já ptám se tě, jsou-li
tvým dlaním mé kapky vhod.
Pokud se deště dotýkám. Já...
Vím, že jsem hloupá.
Chtěl jsem jen říct...
Máš se mnou jen trápení.
Ty přece víš.
Jé, duha nám stoupá, září, musíme blíž.
Jsme krásně promočení.
Koukej, koukej duhový sál,
koukej, koukej duhový bál
a na tom bále chybí král.
Jsem duhová víla. - A co jsem já?
V tvém pohledu slunce mám. - Už nesu mrak.
Jsem růžově bílá, tančím, koukej se jak.
Pokud se tance to týká.
Můj rytíři vánků. - Mám tasit meč?
Máš ve dlani úděl náš. - Vrhnu se v seč.
Tvým hořícím spánkům, dávám duhavou stráž.
Co voní po heřmánku.
Stoupá, stoupá duhový sál,
houpá, houpá duhový bál,
teď abych v pohádce hrál.
Koukej duha se ztrácí. - To ustal déšť.
Mám pojednou z lásky strach. - To se ti zdá, vždyť zpívají ptáci.
Tak vezmi růži a najdi jí práh. - Ať vůni nepoztrácí.
Já jsem duhová víla. - A paní vod.
Mé oči jsou déšť a jas. - To všechno vím.
Jsem růžově bílá
a všechno slunce i vláha je v nás. - Jsi zkrátka moje milá.
Stoupá, stoupá duhový sál,
houpá, houpá duhový bál
a zatím není to dál.