Páteční

Šaty jsou sváteční, zvony zní páteční,
oni jdou na rukách zlatej cejch,
Bože můj, proč ten chrám nepadá, polykám,
hořkej prach po slzách protivnejch.

Když mi ústa dává, cítím náhlej pád,
když se láska vdává, má ji mít jeden rád.

Zvony zní smuteční, lidé jsou neteční,
zbyl jen prach po slzách protivnejch.

Toho dne na mne spad celej svět
a všechno krásný se zřítilo v tom okamžiku,
kdy vítr odhrnul kousek bílýho závoje.
A svět se roztříštil o křivý dlažební kostky
toho starýho náměstí,
který už vidělo tolik lidskýho neštěstí.
Začalo pršet a já jsem cítil,
že budu brečet, brečet před lidma,
který to nemůžou pochopit,
protože ten jejich svět ještě stojí.
Tak jsem šel pryč.

Město zdá se pouští, domům hrozí pád,
nebe níž se spouští ...
...pozdravuj,
mám té rád.

Šaty jsou smuteční, zvony zní čtvrteční,
lidé jdou, víří prach po slzách.
Šaty jsou smuteční zvony zní čtvrteční,
hořkej prach na očích, na řasách.