Docela Obycejna Pisen

Já přišel zpívat nevolán,
píseň, co má povědět vám,
příběh co prožil jeden pán,
když s překrásnou dívkou byl sám.

Řek: Dám ti, dám ti, dám ti, dám ti,
všechno co můžeš chtít
doufám a doufám a doufám a doufám,
že na to budu mít.
Cítím, že moje jsi ty a nic to nezmění
ani dva byty a drahý kamení,
máš moje city a mně svý trápení dáš.

Má paměť tam už nesahá,
kde stál ten dům, kam došel s ní,
proč, proč se ta dívka nezdráhá,
snad věří snům, snad ještě sní.

Že dá jí, že dá jí, že dá jí, že dá jí
všechno, co může chtít
a doufá a doufá a doufá a doufá
že na to bude mít.

Řekl: Jen moje jsi ty
A nic to nezmění
Ani dva byty
a drahý kamení,
bázlivá, jdi ty,
já mám tě k zbláznění rád

Je konec světa, zmizel celý a v zámku klíč,
v dálce svítá, okno vítá den,
a pak se dveře otevřely
a všechno je pryč
očí pláčí, slzy smáčí klíč.

Řek: Dám ti, dám ti, dám ti, dám ti,
všechno co můžeš chtít
a ráno a ráno a ráno a ráno,
tak už zas můžeš jít.
Cítím, že moje city se brzy pozmění,
nemám dva byty a v tom to pramení,
blázínku jdi ty, jen žádný trápení čau, čau
zbylo jen motto a dívka zrazená,
zrazená proto, že hezký kolena,
zrazená proto, že hezký kolena má.