Nejsmutnější Člověk Ze Všech
Nikdy jsem se neuměl radovat ze života
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí
Nikdy jsem se neuměl radovat ze života
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí
Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Škola mě nebavila, vždycky mě srala
Omezovala celej život už od mala
Doufal jsem ve změnu, že konečně příjde štěstí
Ale je furt v nedohlednu, je to pořád píčou ke zdi
V létě jako v lednu jsem chladnej a blednu
Hlavu si setnu, mířim po spirále ke dnu
Když si v tramvaji sednu a vidím lidi se smát
Jen tak hudbu poslouchat řvát a tancovat
Nedokážu pochopit, kde se v nich bere ta energie
Když vidím štěstí druhých upadám do letargie
Je se mnou něco špatně, jak kdybych byl jinej druh
Vidim svět matně necítím vůni, ale puch
Jsem jako duch mezi všema těma lidma
Otravuju vzduch, atmosféra je bídná
Pořád mluvim o smrti, vraždách a hnusu
Vyvalí se nějaký svinctvo vždycky, když otevřu pusu
Tolik o tom mluvim, že neznám nic jinýho
Všem přeju to nejhorší, hlavně nic dobrýho
Mý myšlenky jsou černý, nezažil jsem radost
Pocit vyhoření mě ohlodal až na kost
Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Utíkaj roky, život plyne před očima
Zápach ze stoky se drží jak rakovina
Nepřichází štěstí, pořád se mi těžko vstává
Nic dobrýho nevěstim, beznaděj nepřestává
Od mala vim, že nepatřim na tenhle svět
Nezapadám nikam, jak už jsem jednou řek
Kolik toho člověk muže za život vydržet
Kolik hnusu a depek si za život musí vytrpět
Jak roste věk přibejvaj na duši šrámy
Umíraj blízký lidi, mokvaj starý rány
Bejt tu navěky, z toho by mi asi mrdlo
Ale představa smrti, ta mi taky svírá hrdlo
Nemůžu se s ní smířit, proto musím smrtí vířit
Proto dělám to, co dělám a mít denně na talíři
Řezník je štít s kterým jdu naproti smrti
Nejlepší obrana je útok, proto v trackách vraždim děti
Proto vraždim lidi, rapuju o zabíjení
Jediná zkurvená jistota na tomhle světě není
To se nezmění dokud nezanikne bytí
Už o tom zase mluvim, chytám se do vlastních sítí
Nikdy jsem se neuměl radovat ze života
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí
Nikdy jsem se neuměl radovat ze života
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí
Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí
Nikdy jsem se neuměl radovat ze života
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí
Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Škola mě nebavila, vždycky mě srala
Omezovala celej život už od mala
Doufal jsem ve změnu, že konečně příjde štěstí
Ale je furt v nedohlednu, je to pořád píčou ke zdi
V létě jako v lednu jsem chladnej a blednu
Hlavu si setnu, mířim po spirále ke dnu
Když si v tramvaji sednu a vidím lidi se smát
Jen tak hudbu poslouchat řvát a tancovat
Nedokážu pochopit, kde se v nich bere ta energie
Když vidím štěstí druhých upadám do letargie
Je se mnou něco špatně, jak kdybych byl jinej druh
Vidim svět matně necítím vůni, ale puch
Jsem jako duch mezi všema těma lidma
Otravuju vzduch, atmosféra je bídná
Pořád mluvim o smrti, vraždách a hnusu
Vyvalí se nějaký svinctvo vždycky, když otevřu pusu
Tolik o tom mluvim, že neznám nic jinýho
Všem přeju to nejhorší, hlavně nic dobrýho
Mý myšlenky jsou černý, nezažil jsem radost
Pocit vyhoření mě ohlodal až na kost
Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Utíkaj roky, život plyne před očima
Zápach ze stoky se drží jak rakovina
Nepřichází štěstí, pořád se mi těžko vstává
Nic dobrýho nevěstim, beznaděj nepřestává
Od mala vim, že nepatřim na tenhle svět
Nezapadám nikam, jak už jsem jednou řek
Kolik toho člověk muže za život vydržet
Kolik hnusu a depek si za život musí vytrpět
Jak roste věk přibejvaj na duši šrámy
Umíraj blízký lidi, mokvaj starý rány
Bejt tu navěky, z toho by mi asi mrdlo
Ale představa smrti, ta mi taky svírá hrdlo
Nemůžu se s ní smířit, proto musím smrtí vířit
Proto dělám to, co dělám a mít denně na talíři
Řezník je štít s kterým jdu naproti smrti
Nejlepší obrana je útok, proto v trackách vraždim děti
Proto vraždim lidi, rapuju o zabíjení
Jediná zkurvená jistota na tomhle světě není
To se nezmění dokud nezanikne bytí
Už o tom zase mluvim, chytám se do vlastních sítí
Nikdy jsem se neuměl radovat ze života
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí
Nikdy jsem se neuměl radovat ze života
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí
Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Credits
Writer(s): Martin Pohl
Lyrics powered by www.musixmatch.com
Link
© 2024 All rights reserved. Rockol.com S.r.l. Website image policy
Rockol
- Rockol only uses images and photos made available for promotional purposes (“for press use”) by record companies, artist managements and p.r. agencies.
- Said images are used to exert a right to report and a finality of the criticism, in a degraded mode compliant to copyright laws, and exclusively inclosed in our own informative content.
- Only non-exclusive images addressed to newspaper use and, in general, copyright-free are accepted.
- Live photos are published when licensed by photographers whose copyright is quoted.
- Rockol is available to pay the right holder a fair fee should a published image’s author be unknown at the time of publishing.
Feedback
Please immediately report the presence of images possibly not compliant with the above cases so as to quickly verify an improper use: where confirmed, we would immediately proceed to their removal.