Balada

Mdlý přísvit noci z tváří shodných tahů
se smek' a stíny dva vrhl na podlahu.
Vzduch výhní sálal, po dni nelítostném
dobíjel chabé duše tupým ostnem.

V tmách tíživých se na besedu sešli
člověk a přízrak. Směj se tomu chceš-li!
Z úst otevřených matně zuby plály,
horečné ruce hady být se zdály.
Níž klonila se těla pod únavou.
Šeptal cos člověk. Přízrak kýval hlavou.

Tak seděli až v prvý záblesk jitra.
Vstal tiše přízrak: "Na shledanou zítra!"
Vztyčil se člověk, jako dravec zavyl.
"Co čekáš ještě?" smutně přízrak pravil.



Credits
Writer(s): Vladimir Misik, Frantisek Gellner
Lyrics powered by www.musixmatch.com

Link