Jsousedky

Žila a byla jen pro rodinu.
Pak řekla dost, teď si odpočinu.
Ale stále se neměla k činu,
inu zodpovědná žena.
Životem zmražená.

Jsou. V blízkosti neprůchozích stěn. Pár cizích žen.
Jsou. Popíjí kávu a kouří jednu za druhou.

Je všední den, pondělní ráno.
A do oken, ač zakázáno, kouká.

Jsou. Na cestě s igelitkou.
Jen o patro delší trasa,
jen o hladový krk víc,
jen sýry na místo masa, jinak nic jinýho.
A doma už na ně čekají ti snídaně chtiví.
Ti, kteří nemaj pochopení a tak se diví.

Co žena zmůže s líným mužem?
Co žena lapena v síti cítí, co má? (Doma).

Jsou. Pokoje plné smíchu.
V tichu jejich žití doléhá.
Tak nějak doufají, že slzy zatají.
Pak ranní tramvají utečou.
A z práce domů zase těší se.
Na chodbách míjení a prázdný sklenice.
Tyhlety sousedky na pavlačích.
Jsou. A to jim stačí ke štěstí.

Je matka od dětí a nemá ponětí, že brzy odletí jí.
Anebo má, ale je s tím smířená. Žena.

Co žena zmůže s líným mužem?
Co žena lapena v síti cítí, co má? (Doma).