Balada o nepodařeném Silvestru Pepíka Bočka

ačkoliv na vině byla ta kočka,
až dosud byl Pepa skoro svatej,
teď bude platit jak mourovatej,
kdyby nedbal zlosti, byť jen z nedbalosti,
vyhnul by se půtce, nebyl by z něj škůdce,
teď mu tvrdnou rysy, nechme mluvit spisy,
tam je všechno psáno, vod něj podepsáno.

bydlela Klásková a s ní šest koček,
nejednou šutrem mrsk' po čičince,
když venku šlápnul do kočičince,
Pepík ani kapku neměl rád tu babku
a ty její micky dráždily ho vždycky,
jednou chtěl dvě kočky namočit do močky,
bába udat ho šla, komis na něj došla.

kéž by tu babiznu konečně kleplo,
rozjímal Pepino nad štamprdlem,
než mu rum tuzemský protek' hrdlem,
Silvestr byl právě, což tak dopřát bábě
spolu s Novým rokem překvapení šokem,
parádně se lekne, třeba to s ní sekne,
bude srandy kopec ze síně až po pec.

vyběh' ven a chytil Kláskový kočku,
sám sobě odvětil na otázku,
co bude mít číča na ocásku,
než ji pustí k babce s plechovkou na tlapce,
s rolničkou na uchu, s řetězem na břuchu,
no a na tom chvostě, tam bude mít prostě,
jenom žádný defekt, prskavkový efekt.

na tuhle chlupatou ohnivou kouli,
přivázal, připevnil, sirkou škrtnul,
v tu chvíli plán se mu nějak zvrtnul,
jak prskavka prskla, číča sebou mrskla,
do stodoly vběhla, ta popelem lehla,
hasily tři sbory, už je konec story,
chudák Pepa Boček - nepřítel všech koček!