Karkulka

Dobrý den ptáčkové,
dobrý den lese.
Ráno je takové
překrásné, že se
zpívat chce hlasitě
lidem i kosům,
pavouci na sítě
navlékli rosu.

Dobrý den panenko,
dobrý den panenko,
jakpak ti říkají,
jakpak ti říkají?
Les je tu hluboký,
les je tu hluboký,
zůstávej při kraji,
zůstávej při kraji.

Že jsem takhle zbarvená,
říkají mi Červená.
Karkulka červená,
že jsem takhle zbarvená,
že jsem takhle zbarvená.

Dobrý den karkulko,
dobrý den karkulko,
hezky ti říkají,
hezky ti říkají?
Les je tu hluboký,
les je tu hluboký,
zůstávej při kraji,
zůstávej při kraji.

Proč mi všichni říkají,
že mám zůstat při kraji?
Vždyť touhle pěšinkou
chodila jsem s maminkou,
chodila jsem s maminkou.

Nedala si říci
dívka v červeném,
Vlk v houštině spící
právě leze ven.

Koukám, že slečna
velmi statečná
je, je, je,
když takto sama
jde do neznáma,
jé, jé, jé.

Ty budeš asi ten toulavý pes,
salámu ti nalámu, pěkně to sněz,
pěkně to sněz,
pěkně to sněz,
pěkně to sněz.

Děkuju mockrát,
salám já moc rád,
jé, jé, jé.
Ještě mě rmoutí,
co v koši z proutí
je, je, je.

Všechno v tomto košíčku
je pro moji babičku,
v košíčku proutěném,
nečmuchej tam, čert tě vem!
Nečmuchej tam, čert tě vem!

Je tam víno červené,
jako já je zbarvené,
též kapr na kmínu,
to má k svátku dnešnímu,
to má k svátku dnešnímu.

Kdepak bydlí přibližně?
Severně či jižně?
Stařenka šedivá,
kdepak asi přebývá?

Vrkú, vrkú, vrkú, vrkú,
já tě dobře vidím, vlku.
Kdo to volá, co to bylo?
To jen listí ševelilo.

Vrkú, vrkú, vrkú, vrkú,
já tě dobře slyším, vlku.
Někdo mluvil o vlkovi.
To jen zašustilo křoví.

Kdepak asi přebývá
stařenka šedivá?

Za Černým vrchem,
pod velkým smrkem,
až vzadu.
V domečku zděném,
vždy uklizeném,
tak já jdu,
tak já jdu.

Dívka důvěřivá
kráčí lesem dál,
vlk, ta šelma lstivá,
jinudy to vzal.

I když jsem jen prostý holub,
snad připravím vlka o lup,
holub, holub, holub, holub,
připravím ho o lup, o lup.

Dobrý den babičko,
vnučka tvá dnes ti
přišla přát zdravíčko
a taky štěstí.

Děkuju děvečko,
že jsi tak hodná,
dneska to vínečko
vyžunknu do dna.

Proč máš tak velké oči, babi?
To mám, Karkulko, proto, aby
to abych tě lépe viděla.

Proč máš tak velké uši, babi?
To mám, Karkulko, proto, aby
to abych tě lépe slyšela.

Tobě narostly vousy, babi?
Ty mám, Karkulko, proto, aby
to aby mi zima nebyla.

Proč máš tak velkou pusu, babi?
Tu mám, Karkulko, proto, aby
to abych tě lépe pozřela.

Dívka hrůzou bledá
ani nedýše,
s babičkou se shledá
u vlka v břiše.

I když jsem jen prostý holub,
snad připravím vlka o lup,
holub, holub, holub, holub,
připravím ho o lup, o lup.

Právě jsem byl informován holubem,
že náš vlk má zase něco za lubem.
V pušce mám kulku,
hledám Karkulku.
V pušce má kulku,
hledá Karkulku.

Tady je, tady je,
snad nám ještě ožije.
Vím co s tím, vím co s tím,
já ji z vlka vyprostím.

Ožila, ožila,
ožila, ožila,
na svět se nám vrátila,
na svět se nám vrátila
i se svou babičkou
i se svou babičkou
vystrašenou celičkou.

I když jsem jen prostý holub,
připravil jsem vlka o lup.
Ještě zbývá vyřešiti,
necháme-li zvíře žíti.

Já si vlka zašiju,
dobře ho použiju.
Ona si mě zašije,
dobře mě použije.

Bude mi tu hlídat dům
proti různým zlodějům.
Budu jí tu hlídat dům
proti různým zlodějům.

Dám mu starou matraci,
bude to vlk hlídací.
Dá mi starou matraci,
bude ze mě hlídací.
Dá mu starou matraci,
bude to vlk hlídací.

Červená karkulko,
proč ti tak říkají?
Já na tě celé dny
myslívám potají.

Až trochu vyrosteš
a budeš v rozpuku,
já bych tě, jestli chceš,
požádal o ruku.
O ruku?
O ruku.

Že jsem takhle zbarvená,
říkají mi Červená.
Karkulka červená,
že jsem takhle zbarvená,
že jsem takhle zbarvená.

Myslivečku zelený,
ty budeš můj milený.
Zelená, červená,
bude ze mě tvá žena,
bude ze mě tvá žena.

Že byla tak zbarvená,
říkali jí Červená.
Karkulka červená,
že byla tak zbarvená,
že byla tak zbarvená.