Běs

Prchej lesem dál
a cestu tmou si klesť,
někdo temný na tvá záda
jako by chtěl vlézt
v trní oči laní, výše zraky sov,
vzadu zeje jeho oko, jako černý nov

A on je stále blíž,
a už po tobě chmát,
jeho blízkost ovane tě,
jak potoční chlad,
Snad je trochu rys,
co nosí v hlavě výra,
která hledí temným okem,
co se nezavírá.

Dub... dub a zase dub,
a ve tmě kosti bříz,
o které jsi svými žebry,
křís a zase křís,
svitl bílý bok a skok,
a opět skok!
Pod lopuchy stahují se,
smyčky jeho ok.

Prcháš lesem vpřed,
párem laních noh,
v hlavě tepem přetéká,
ti hlučný lesní roh.
Dub a zase dub,
a vedle buku buk,
a s každým skokem,
do temnoty,
suk ve dřevě puká.

A on je zase blíž,
a už po tobě chmát,
jeho blízkost ovane tě,
jak potoční chlad,
Snad je trochu rys,
co nosí hlavu výra,
která hledí temným okem,
co se nezavírá

Buk a louka divných hub
zapletl ses do podhoubí,
už tě málem slup
Snad je trochu vlk a trochu
temné doupě,
v němž se kůže na hadovi
šelestivě loupe.

Pádíš lesem vpřed
párem laních noh,
v hlavě tepem přetéká
ti hlučný lesní roh.
Dub a zase dub
a vedle buku buk
a s každým skokem
do temnoty
tvoje srdce buchá!