Střepy

Někdy se zastavim, a nemůžu se pohnout,
pozoruju oblohu, pod ní bok po boku,
choděj lidi blok po bloku,
s obavou o druhou osobu.
Strach evakuje, slza ve voku,
rok od roku, větší opatrnost,
žádný zbytečný hádky, těch bylo plno.

Nějak bylo, nějak bude,
spolu pudem dál jedno tělo,
i kdybych byl sám, tak tě mám,
stále s sebou.

Ani to nebolelo, přiznat si pravdu,
emoce jsou energie, potřebujou na vzduch.
Pálit mosty za sebou, znamená,
nemít se kam vrátit, když tě cesta zavede do hajzlu.
Je to jak rozbít na smetišti vázu, na střepy,
a ve všem tom bordelu hledat, co s tím slepit.

Zažil jsem ledacos, hovna i přepych,
no zůstal jsem sám sebou, stejnej jak před tim.

Nechci měnit svět, no ani měnit se.
Pak chtít znova začínat, a ani nemít kde.
Každej jeden den ze života jsme ve výzvě,
když vidim jak ty lidi mizí, nejde nemít stres.

Nechci měnit svět, no ani měnit se.
Pak chtít znova začínat, a ani nemít kde.
Každej jeden den ze života jsme ve výzvě,
furt vidim jak ty lidi mizí, mizí.

A kolik žes jich viděl odejít? No nejmíň 5.
Do života tě nevrátí žádný peníze,
jednou odejdeme tam kde není cesty zpět.
A možná že tam na nás čeká nějakej lepší svět.
Pět písmen, a tak vzácnejch - život,
nevíš jestli nepiješ svý poslední pivo.

Otevírám srdce, tak poslechni si ho,
nebo poslechni to svý, jestli ti zbylo.

Neměl jsem čas, na to bejt se svym tátou,
když jsem ho našel, už byl za nebeskou bránou.
Lituju toho každej den, od tý chvíle,
pochopil jsem, že fakt není jedno kdy přijdeš.

Rozbil jsem na smetišti vázu na střepy,
teď ve všem tom bordelu, hledám co s tím slepit.
Zažil jsem ledacos, hovna i přepych,
nevim jestli zvládnu bejt stejnej jak před tim.

Nechci měnit svět, no ani měnit se.
Pak chtít znova začínat, a ani nemít kde.
Každej jeden den ze života jsme ve výzvě,
když vidim jak ty lidi mizí, nejde nemít stres.

Nechci měnit svět, no ani měnit se.
Pak chtít znova začínat, a ani nemít kde.
Každej jeden den ze života jsme ve výzvě,
furt vidim jak ty lidi mizí, mizí.

A často řešej vážně úplný sračky,
hádky, facky, rvačky, talíře na zdi.
Rodinu máš fakt jenom jednu, tak važ si
ať už jsou, jaký jsou, nebudou tu navždy.
To že maj chyby, není důvod je zahodit,
všichni máme plusy, a mínusy jak atomy.

Život jsou závody, náhody, padlý závody,
na blahobyt, se nikde neprodávaj návody.
Takovej, jakej by jsme chtěli je fakt málokdy,
lepší je se zapojit, než zůstat na odpis.

Jaký jsme byli, to uvidíme až na konci,
no každej má právo na to žít, stejně jako ty.
Chci znova vidět stát tu vázu, mám střepy,
a postupně zjišťuju, co s čim mam slepit.

Zažil jsem ledacos, hovna i přepych,
a žiju, i když těžko budu stejnej jak před tim.

Nechci měnit svět, no ani měnit se.
Pak chtít znova začínat, a ani nemít kde.
Každej jeden den ze života jsme ve výzvě,
když vidim jak ty lidi mizí, nejde nemít stres.

Nechci měnit svět, no ani měnit se.
Pak chtít znova začínat, a ani nemít kde.
Každej jeden den ze života jsme ve výzvě,
furt vidim jak ty lidi mizí, mizí.