Hospůdko známá (In T' kleine Café aan de Haven)

Když po střechách večer se na město snáší
a okna jdou po tichu spát,
zas dívám se do ulic, do cizích tváří
a hledám, co viděl bych rád.

Už bez zájmu míjím skla výkladních skříní,
tak podobná v desítkách měst
a v duchu zas vracím se,
tak jako nyní,
k nám domů tou nejhezčí z cest.

Hospůdko známá na návsi za můstkem,
kam chodil táta na trumpetu hrát.
S harmonikou šel bych hned zazpívat si,
písničky, které já měl tolik rád.

Pak na prvním bále, když tančil jsem s mámou
a viděl tě u dveří stát.
Jak spustila hudba tu písničku známou,
já všechno chtěl o tobě znát.

Tak přešlo pár pěkných let
a z tebe je dáma
a věř mi že není to zvyk,
i když jsi tak daleko a doufám, že sama,
té hospůdce posílám dík.

Hospůdko známá na návsi za můstkem,
kam chodil táta na trumpetu hrát.
S harmonikou šel bych hned zazpívat si,
písničky, které já měl tolik rád.

Teď do noci ochotně kamelot hlásí,
kam za ten den pokročil svět,
kdo se kde narodil
a co kdo přál si, i z fotbalu výsledků pět.

A na rohu ulice neony vábí,
jen pojďte dál máte-li čas.
Kdo žil v cizím městě,
ví jak často rád by se domů hned rozběhl zas.

Hospůdko známá na návsi za můstkem,
kam chodil táta na trumpetu hrát.
S harmonikou šel bych hned zazpívat si,
písničky, které já měl tolik rád.

Hospůdko známá na návsi za můstkem,
kam chodil táta na trumpetu hrát.
S harmonikou šel bych hned zazpívat si,
písničky, které já měl tolik rád.