Psano u zprav

Kráčím stezkou stesku,
ráčím být bez potlesku
a čím tělo mé dnes v noci zahřeji?

Setkán z dlouhých tradic,
setkám se s těmi, co ví víc,
ať hlavu mou setnou raději.

Já, člen bezejmenné generace,
humor mám rád, jen když je bez legrace.
Postrádám pokoru,
post rád dám za pár korun,
po korunách, až k místům honorace.

Kývám, přikyvuji,
i vám poděkuji, drazí pánové,
za klid, za úkryt.

S dlaní nataženou
zdaním žvanec ženou,
sbohem Salome,
sejdem se u koryt.

Seděli zpití pod obrazy,
se dělí s těmi, co vzpomněli jak plazit
se děly takové věci,
v té zemi zvířecí,
kde moc si střídá dobytek a plazi.

Verbuj, verbuj ovocnáři,
ač máš v erbu sladko,
zrada je ve tvém jméně, lháři
neb lež je tvojí matkou.

Táhni, vykradači hrobů
a hnij si u všech čertů,
dřív bili jsme se za svobodu
a poslouchali Mertu!

A když pustili nás z klece,
jdem zpět před vysoký pece,
pecen chleba vyměníme za pé cé.

A pak vladaři
daj povel Krysaři,
všichni se půjdem koupat k řece...