Psaní z lahve

A takže kotě, píšu ti dopis,
nemumim se loučit.
Neumim řečnit, nemám pro to cit
A nemumim salsu ani tango
možná se tak ploužit,
kdyby to šlo, chtěl bych to přeskočit jak louži
tu dálku, která dělí nás vod,
vod, co sme rozčeřili, pro to slovo pojď blíž.
Neboj se mě, spíš mi řekni jak ti je
když tě teď nemám pro sebe.
A nebo rovnou, můžu se jít bodnout
a při tom ty nože nechat stranou
je to jenom na nás dvou.
Osud má svojí show
a mě tam zatáh dělat fóry o tom,
jak mít v patách pro vztah strach.
A burza nedej mi hlásí krach,
i to že přes hory se nepřenese to, co patří do nory
dyť přece věci, co se tváří jednoduše,
jsou problémy, co hážou tě do kouře.

A tak ten dopis posílám,
ale neznám souřadnice nevim kam.
A nevim kolik je potřeba slov,
aby ten okamžik nezanik.
A když už ne to psaní z lahve,
doufám, že ti aspoň něco dojde.
A když teď plavu v moři slov,
já nechci hledat jinou kořist ani lov.

A taky píšu,
protože furt můžu tebe jako múzu,
vychylovat z kurzů,
než mě přijde ona smíst
budu ti muset číst ty řádky,
který ti posílám s Hamingwayem ze svý bárky
vim, že jsi chytrá,
ale kdybych se měl prát furt s tvym rozumem,
tak mě odveze rychlá.
Umíte zkratovat, věci dělat naopak,
abyste se za to pak mohli něžně omlouvat.
Sme jako Pat a Mat,
patová situace psychopat,
kterej běží položit hlavu na špalek, kde je kat
a ikdyž zbyde jenom torzo,
zůstane v něm srdce,
který stejně udá tempo tak,
opisujem bludnej kruh.
Život má u mě dluh
a doufám, že ho splatí než se mi ztratíš
dyť každej hledá ženu snů
a když ji najde tak ho vlna vrátí k útesům.

A tak ten dopis posílám,
ale neznám souřadnice nevim kam.
A nevim kolik je potřeba slov,
aby ten okamžik nezanik.
A když už ne to psaní z lahve,
doufám, že ti aspoň něco dojde.
A když teď plavu v moři slov,
já nechci hledat jinou kořist ani lov.