Mimorealita

Jsou věci, který nikdy nepřekonám.
Jsou věci, na který budu vždycky sám.
No tak se nezlob, mami, je to jen zlý zdání.
Žiju, jsem zdráv. Na chvíli bez dobrejch zpráv.

Stalo se, stalo a zas může se stát.
Žiju tu poprvý a nesmím se ptát,
Kudy že cesta vede k vysněným cílům,
Jak neztratit se a nezranit se.

Že trošku bloudím mimorealitou,
že lidi v běžným světě šedivý jsou.
Už tak nějak tuším, že to nebude snadná úloha,
Mít mě za syna.

Lampu zhasínáš, jdeš spát
A zítra zase na šestou.
A i když prší, musíš vstát,
Já mám tě, jsi můj kus nebe.

Jsou slova, který prostě nejdou vzít zpět.
Slova, co obrátí naopak svět.
No tak se nezlob, mami, je to jen zlý zdání,
žiju, jsem zdráv. Na chvíli bez dobrejch zpráv.

Sama víš dobře, že to neumím vzdát.
Zas bude líp, prý stačí jen vytrvat.
Člověk si velmi snadno dosáhne na dno,
Ale musí se rvát. A pak s hrdostí vstát.

Že trošku bloudím mimorealitou,
že lidi v běžným světě šedivý jsou.
Už tak nějak tuším, že to nebude snadná úloha,
Mít mě za syna.

Lampu zhasínáš, jdeš spát
A zítra zase na šestou.
A i když prší, musíš vstát,
Já mám tě, jsi můj kus nebe.