Pricichnuti alergikovo

V nose mě šimrá alergie,
jak se tak šourám alejemi.
Ale je mi fajn, dobře se tu žije
v mé rozkvétající zemi.

Tak trochu slzím a pokašlávám,
jak mi do očí padá pyl z květů.
Nevěřím všem těm poplašným zprávám
a mně prostě a dobře je teď tu.

Pletence milenců v čerstvé trávě
a křik dětí z pískoviště.
Já věřím nejvíc své vlastní hlavě,
mé tělo je mé útočiště.

Tak mi doktoři pouštějí žilou,
to aby infekce nezpůsobila,
že bych snad nakazil taky svou milou,
zemi co vskutku je čilá.

Pověstná jarní apatie
a dlouhé fronty před apatykou,
já a ty kouříme u Slávie,
dál pak po nábřeží elektrikou.

Kousek odtud je galerie,
vrátného znám a za litr rumu
uvidíš obrazy mistrů z Itálie
a vrátného zlitého jak pumu.

Rád se kochám a rád jsem kochán.
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
Já zpívám tomu, koho zrovna potkám,
dělám všechno pro to, abych zůstal živej.

Páč mi doktoři dál pouštěj žilou,
infekce ve mně však už pokročila,
co nejde rozumem, musí jít silou.
Kampak se mrška skryla?

Zápisy vznešených dialogů,
citáty velkých mužů i žen,
kouřové signály z úst demagogů,
zde domov můj, má rozkvetlá zem.

Oteklá tvář, vstupenka do legií,
stíny tlouštíků na štíhlých křivkách cest,
partyzán napaden letargií,
bezelstná vítězství slibů a gest.

Na základní škole T.G.Masaryka
naříká poslední učitel dějepisu.
Znuděných studentů se výklad nedotýká,
budoucnost národa krapet mimo mísu.

Tak mi doktoři pustili žilou,
infekce nátlaku ustoupila,
pak opustím taky svou milou,
zemi čo zabudla, že mala Kryla.