Psi odpoledne

Jedny prodřený džíny, jedna páchnoucí vesta,
v kališti šíny dolu vede tam cesta.
Ležíš tam v prachu, jseš plnej strachu,
odtud těžko můžeš bránit budoucnosti krachu.

Ležíš... nevíš... kdyby jsi jen věděl, tak povíš,
kde teďka budeš bydlet, křičet, mlčet,
brečet, sedět, ležet, myslet.
Tyhle všechny věci pořád ještě nevíš.

I rady... stejně jako hady,
zakroutils jim jejich krkem, nechals je za zády.
Měl jsi všeho fůru, jenže tys chtěl vzhůru,
pořád jen tak vejš a vejš jako noční můru.

Kašlal jsi na všechno, chtěl jsi jenom jedno,
koukni jak jsi dopad, před sebou máš temno.
Vždycky ti jen dávali, místo aby brali.
od tebe nic nechtěli, všechno ti to dali.

Víš, to není vždycky dobrý, naučil ses brát,
jedno ses však nenaučil, taky něco dát.
Naučil ses mluvit, však hlavně počítat,
kdo by ti pak něco moh' někdy vyčítat.

Spočet sis to pěkně, výsledek ji podškrt,
počítal jsi se vším, až na tu mrchu smrt.
Měl jsi jednoho přítele, ten ti rozumněl,
vysekat tě z problémů, jó to on uměl.

Rostli jste spolu, byl o pět let maldší,
na celým světě tě nikdo neměl radši.
Byl pro tebe všechno, dýchal bys za něj rád,
měl jsi za něj zodpověnost, vzalo to rychlej spád.

Bylo to psí odpoledne a pak všivý ráno,
myslel jsem si, že jsi dobrej, že máš vždy vyhráno.
Měl jsi špatnej pocit, snad je to jenom dojem,
ticho, ticho, ticho všude kolem.

Je to stejný jako vždyck, tumfy pevně svíráš,
akce začla, šance jasný, skoro z toho zíváš.
Čekáte na náklaďák, už není čas se vrátit,
není čas si uvědomit, že život bys moh ztratit.

Štěstí zkoušet dokud to jde, to bylo tvý heslo,
plnej rukáv moudrostí, prachy ti to neslo.
Střelba... výkřik... nebo něco hleslo,
tvář ti zbledla, ruka zvadla, jeho tělo kleslo.

Snes se jako pták, ten anděl božský smrti,
v hlavni se jen zajiskřilo, kulka kosti drtí.
Vyčpělý gesta a prázdý slova,
z koho tady chceš, chceš dělat vola.

Jeho tělo leží, už se nehejbá,
nevíš, co máš říct, moc toho nezbejvá.
Nemáš nic, zradils vše, nepomůžou sliby,
no tak běž, utíkej, dopustil ses chyby.