Neklid

Déšť smývá barvu z plakátů na staré zdi,
co vede od tvého domu až do Klimentský.
Na rohu ulice postarší prodejce knih,
už dlouho nepřišel jediný zákazník.
Kouří přes zákaz na dveřích.
Pošťák je floutek a čte vzkazy na pohlednicích,
v divadle loutek dnes hrají ochotníci.
Jediná láska jejich života visí.

Zatímco ty ležíš ve vaně
a snažíš se zastavit krev,
teče ti po rukou a zasychá na šatech.
Svázané zápěstí páskou na koberce
a malí kluci kreslí na sklo kosočtverce.

Když z těla vyprchá život, stydne.
Když z těla vyprchá život, je klidné.

Národní třidu zas ovlád' slepý harmonikář
a jeho věčně spící pes a starý taxikář,
kterému vadí mládí.
Přes všechny prosby déšť doposud neustal,
v průchodu políbil Jan ženu na ústa.
Bylo to poprvé, co cítil lásku.
I ona následné doteky zpoplatní,
obnos ať dorazí na účet do dvou dní,
pak oba splynem s plynem.

Zatímco ty ležíš ve vaně
a snažíš se zastavit krev,
teče ti po rukou a zasychá na šatech.
Svázané zápěstí páskou na koberce
a malí kluci kreslí na sklo kosočtverce.

Když z těla vyprchá život, stydne.
Když z těla vyprchá život, je klidné.

Klidné, klidné, klidné,
klidné, klidné, klidné,
klidné, klidné, klidné,
klidné, klidné,
KLID NE!